Usmrtit potřebu kohokoli a být sám. Má jediná radost je jóga. Nechci trpět náklonností ke komukoli. Otec, matka, jsou iluze, zlý sen. Ani přítel ti tu nepatří. Musíte vidět věci takové jaké jsou, bez pozlátka. Nikomu nepatřím, nikomu nepodléhám. Je mi líto těch, kteří sní jen o ženě, o dětech, o světském životě. Mě však Někdo vede a já tiše přecházím na druhý břeh.

Děkuji filozofovi Milanovi za hřejivá slova.

Život člověka má jeden cíl. Žití aby žil harmonii. I když z pohledu druhých se nemusí jevit tak.

Hnědá splývá s lesem i prostotou, maskáč je trošku vojenský a oranžova svítí světlem yogi.

Ahoj Same, Cítím to stejně, za mne je ideální hnědá, nejsi přece nějaká polovojenská jednotka, ale duchovní osoba. Buď zdráv. Mír

Na nedalekém skalisku Vepřek je taky dobře.

Ano, je to úžasná vyhlídka na celé Křtinské údolí, o které jen málo kdo ví. Já jsem ji objevil teprve v roce 2025 při rekognoskaci Údolí a tuto vyhlídku jsem považoval za své žárlivě střežené tajemství.

Ahoj Marku, nedokážu generovat hluboké myšlenky jako ostatní přispěvatelé, ale potěšilo mě, že jsem při návštěvě úvodní stránky Tvého webu hned poznal jedno z mých oblíbených výhledových míst nad Údolím Křtinského potoka.

Ahoj Gyaneshwarpuri, moc Ti děkuji zaTvou knihu ,, Cesta poustevníka.. Nemohla jse se dočkat, až mi ji doručí a rozbalovala jsem ji s nervozitou , jak už jsem text chtěla držet v ruce. Velice Ti za ni děkuji. Našla jsem v ni odpovědi na otázky, které jsem si delší dobu kladla. Píšeš o Stŕilkàch, o mistrovi. Dost možná, že jsem byla take ve Střilkàch, když jsi přijal svěcení. Jen jsem nevěděla, że bude probíhat. Vždy si vzpomenu, jak jsem videla Tvou hnedou spicatou kapucu a chtěla Te za ni lehounce zatahat. Vedela jsem, ze se na me zlobit nebudeš. Kniha je pro me poklad. Bylo by to dlouhe líčení v cem a proč. Ještě jednou Ti děkuji. Ani nevíš, jak jsem šťastná.

Zdravím pěkně, vážení a milí. přikládám bod 2. deklarace 2. vatikánského koncilu na toto téma: 2 Od pradávna až dodnes nalézáme u různých národů jakési vnímání tajemné moci, která je přítomna v běhu věcí a v událostech lidského života, někdy i uznání nejvyššího Božství nebo i Otce. Toto vnímání a uznání proniká jejich život hlubokým náboženským smyslem. Avšak ta náboženství, která jsou spjata s pokročilou kulturou, snaží se odpovědět na tyto otázky propracovanějšími pojmy a kultivovanějším jazykem. Tak v hinduismu zkoumají lidé božské tajemství a vyjadřují je nevyčerpatelným bohatstvím mýtů a pronikavými filozofickými pokusy. Hledají osvobození od úzkostí naší existence buď v různých formách asketického života nebo v hluboké meditaci nebo v tom, že se uchylují k Bohu s láskou a důvěrou. Buddhismus ve svých rozmanitých formách uznává radikální nedostatečnost tohoto proměnlivého světa. Učí, jakou cestou mohou lidé se zbožnou a důvěřivou myslí buď dojít stavu dokonalého osvobození, anebo – ať vlastním úsilím, ať s vyšší pomocí – dospět k vrcholnému osvícení. Takto se i ostatní náboženství, rozšířená po celém světě, snaží různými způsoby vycházet vstříc neklidu lidského srdce tím, že nabízejí cesty: nauky a životní pravidla i posvátné obřady. Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi. Sama však hlásá a je povinna neustále hlásat Krista, který je „cesta, pravda a život" (Jan 14,6), v němž lidé nalézají plnost náboženského života a skrze něhož Bůh všechno smířil se sebou. (4)((4/Srov. 2 Kor 5,18-19.)) Proto církev nabádá své věřící, aby s rozvážností a láskou, prostřednictvím dialogu a spolupráce se stoupenci jiných náboženství uznávali, chránili a podporovali duchovní a mravní dobro i společensko-kulturní hodnoty, které u nich jsou, a přitom aby svědčili o křesťanské víře a životě.

Děkuji Milanovi za zápis. Já jsem se dlouho cítil na osmnáct, nyní se cítím na pětatřicet. Věk není důležitý. Důležitá je čistota svědomí a srdce. V Lásce a úctě Gyaneshwarpuri.

Včera měl můj děda nedožitých 114 let. Zemřel když mu bylo 62 let. Teto rok já budu mít 62 let. Když mi bylo 10 tak zemřel. Já si myslel že 62 let je člověk starý. Tělo je starý ale moje mysl je pořád mladá. V práci měl kolegy kolem 40 let už jsou pocitově na tom jinak. Věk asi není důležitý. Já ještě mám hodně věcí co chci udělat. To člověku dává sílu jít dál.

Ano, máš určitě v něčem pravdu, ale já znám himalájské mistry jógy, kteří se stravují tak, že se to vymyká zcela schematům západního lékařství. Rovněž poustevníci na poušti desítky let jedli jen suchý chléb a vodu. Z toho jsem poznal, že je všechno zcela jinak, než nás učí tato západní civilizace. Vajíčko ani maso bych ani v nejhorší krizi nevzal do úst. Jsem si vědomý, že budu muset jíst více luštěnin a pokud zázračně zbohatnu, tak i hodně ořechů, mandlí, sýrů ap. Vážím si, že jsi mi napsal své názory podložené Tvou praxí. Velice Ti děkuji.

Ahoj, píšu ti to jako chlap podobného věku, jsem jeskynar z Krasu a urcite jsme se drive potkali. Jsem taky chlap, co si taky každých čtrnáct dní hodí na záda velkej batoh a zmizí na pár dní do lesa. Vím, co tělo potřebuje, když má nést váhu, šlapat do kopců a fungovat bez komfortu. A právě proto ti chci rict, ze si zadelavas na problemy se zdravim. To, co jíš, je sice jednoduché a čisté, ale je toho málo – hlavně málo bílkovin. Zelenina, rýže a máslo ti dají nějakou energii, ale skoro nic pro svaly a regeneraci. V našem věku už svaly neudržíš jen vůlí. Když tělo nedostane stavební materiál, začne si ho brát samo ze sebe. To, že býváš unavený do kopce, není duchovní lekce ani slabá vůle. Je to dost pravděpodobně obyčejný nedostatek paliva a živin. Jsi vegetarián – v pohodě. Ale i tak potřebuješ víc: vejce, luštěniny, tvaroh, sýry, ořechy. Jednoduchost je fajn. Ale podvyživený poustevník dlouho do kopce nedojde. Tak se nezlob za uprimnost a preji suchou stezku. Rob

Very nice. Thank you.